Červen 2017

PA - "Triceratops", 40 min.

28. června 2017 v 11:59 | Ursidae89 |  PaleoArt

PA "Austroraptor", 1 hod.

27. června 2017 v 23:20 | Ursidae89 |  PaleoArt

Cosplay - Robert T. Bakker

27. června 2017 v 21:08 | Ursidae89 |  Různé
Jsem Robert T. Bakker (a vy ne)... :-D


Plagiát (archiv autora)


A předloha (www.dinopedia.wikia.com)

Tatzelwurm od "Šolcáku"

27. června 2017 v 18:26 | Ursidae89 |  Kryptozoologie

Po dně "Šolcáku" (archiv autora, pořízeno 8.4.2017)

Šolcův rybník se nalézá poblíž obce jménem Raspenava v areálu Šluknovského výběžku poblíž našich hranic s Polskem. Před léty o tomto místě vyšel článek v časopisu Magazín 2000 záhad, kde byl dramaticky pojmenován "rybníkem hrůzy". Co se zde stalo, že si rybník zasluhuje takovou charakteristiku? Toto místo mělo být celé roky dějištěm různých paranormálních fenoménů. Poblíž v lesích měla řádit takzvaná divoká honba, kterou ve svých knihách znamenitě zdokumentoval český autor Otomar Dvořák. Dalším jevem měl být bahenní muž (Schlammman), jakýsi lokální ekvivalent vodníka. Na místo mne ale přivedlo zcela jiné specifické pozorování. Většina lidí, kteří se zabývají kryptozoologií, je seznámena s tvorem, který se jmenuje Tatzelwurm. Má jít o bizarní bytost, která se do značné míry podobá korovci jedovatému (Heloderma suspectum), který je jedním z pouhých dvou severoamerickým jedovatých ještěrů. Jsou známy dvě zdokumentované podoby tatzelwurma. V Itálii byl hlášen tvor s hadím tělem, párem nohou a kočičí hlavou. V Rakousku je tvor ale popisován jako "kvadrupední šiška" s ještěří hlavou. Právě druhý zmíněný tvor byl údajně zpozorován poblíž Raspenavy.

U vodní nádrže se v jeden letní podvečer pohybovala skupina středoškoláků, která s sebou měla shodou okolností drobnějšího psa (údajně šlo o jezevčíka). Došlo zde ke koupání, při němž jezevčík za bolestného zaskučení zmizel pod hladinou rybníka. Po chvíli se z vody vynořila nestvůra, která vypadala - a nyní cituji - jako "obrovská zelená šiška s žabí hlavou a tlamou plnou ostrých zubů. Netvor se prý pohyboval na krátkých nohách, podobných končetinám některých ještěrů". Tvor byl atakován mládenci, kteří po něm házeli kameny. Ty se od jeho tvrdých šupinách bez jakéhokoliv destruktivního efektu sklouzly. Živočich zavrčel, vycenil své zuby a opět zmizel v rybníce. Jako autor článku v časopisu byl uveden Ing. Vladimír Červinka. Událost v článku popsaná není nijak blíže časově určena.

V době přečtení článku jsem zrovna pracoval s hypotézou anomálních oblastí, kde by mělo docházet k prolínání našeho časoprostoru s něčím jiným, cizím. Tři mysteriózní fenomény na jedné jediné lokalitě zněly velice atraktivně. Netrvalo tedy dlouho a na danou lokalitu jsem se tedy osobně vypravil. Mou první návštěvu lze zařadit do léta roku 2013. Šlo o dokumentární rekognoskaci, při níž jsem procházel lépe přístupná místa rybníku a pořizoval fotky pro efektivnější orientaci během dalších výprav. Rybník se nachází mezi poměrně frekventovanou silnicí a železniční tratí, za ním začínají husté listnaté lesy. Koupala se tam rovněř menší skupina lidí. Toliko tedy o jeho "odlehlosti".. Poblíž silnice je na hrázi odtok vody z rybníka, dále se nalézá další, který je podstatně menší. U prvního odtoku jsem nalezl velice čerstvé pozůstatky vážky, konkrétně šlo o její křídla. Domnívám se, že ty by bylo možné vysvětlit predací ze stran ryby či větší ještěrky, které na prohřáté hrázi lze logicky očekávat. Pod hrází je velký terénní skok, pod nímž je hustě zalesněná rovina. Poblíž trati se nacházejí porosty obřích kapradin. V tento den jsem nebyl schopen zjistit hloubku rybníku, to se ale mělo změnit příště.

Má další návštěva proběhla až osmého dubna roku 2017. Po příjezdu na místo jsem s potěšením zjistil, že je rybník vypuštěn, což mi otevíralo mnohem větší badatelské možnosti než minule. Naštěstí jsem byl v tento den vybaven výstrojí pro pohyb v náročnějším terénu. Dno rybníka bylo převážně pevné, takže poskytovalo poměrně volný pohyb. Začal jsem tedy lustrovat okraje rybníka a ostrůvky zarostlé vegetací. Na nich jsem nenalezl stopy po aktivitě větších zvířat. Žádné potenciální nory, nic.. U jednoho z ostrovů jsem se zabořil do bahna a byl jsem velice vděčný za své vysoké kanady. Pokračoval jsem blátivou plání plnou pařezů, stočil se hlouběji do lesa a pln ideálů se jalově rozhodl překonat zatopenou louku, kde i má obuv do terénu těžce zaostávala. Nakonec jsem se však na druhou stranu rybníku dostal. Tudy jsem prošel skupinami kapraďorostů a dostal jsem se ke kamenům, které vyčnívají z vody. Na nich se tajemná tvor má údajně v letních měsících vyhřívat. Žádné stopy po jakékoliv aktivitě. Po dosažení hráze jsem měl znamenitý přehled o terénu, který je obyčejnělidskému zraku skryt pod hladinou. Drtivá většina dna "Šolcáku" je extrémně mělká, patrně ne více než metr a půl. Výraznější hloubka začíná až bezprostředně u hráze, kde se snad může pohybovat v rozmezí dvou až tří metrů. Je to tedy prostor velice limitovaný..

Můj dosavadní závěr je následující. Nejde o žádnou odlehlou oblast, jako v případě například Černého a Čertova jezera na Šumavě. Lokalita je velice na ráně a obávám se, že neposkytuje zázemí pro žádného většího skrytého tvora. Pro zdravý genofond je zapotřebí ideálně několik set jedinců (číslo je u různých živočišných skupin variabilní), což si zde ani zdaleka nedovedu představit, pokud je to tedy tvor s masa a kostí. Pokud je zde ale skutečně místo jakéhosi hypotetického portálu, kam občas něco pronikne z "druhé strany", tak snad možná. Zde ale hazardujeme na velice tenkém ledu nepodložených a divokých spekulací. Tvor zobrazený na ilustraci v článku časopisu Magazín 2000 záhad je doslova kopií jedné rakouské dřevořezby, jediným rozdílem je jeho barva (originál hnědý a český tatzelwurm zelený). Celé to na mne působí dojmem jakési městské legendy. Skupina zdivočelých teenagerů, nevyhovující místo výskytu a velice neurčité informace v celém případu. Šolcův rybník však prozatím nehodlám zavrhovat. Letos v létě plánuji delší výpravu, při níž bude použita past pro odchyt drobných šelem a nástražná fotopast. Zkušenosti přímo z terénu jsou prostě fajn a čas strávený v přírodě je dobře využitý čas, řekl bych..

Pokud má kdokoliv zkušenostiz oblasti kryptozoologie na našem území, nebo by rád přiložil pomocnou ruku během výpravy, nechť mne, prosím, kontaktuje. Termín výpravy prozatím není pevně stanoven.

Zdroje:
- www.wikipedia.cz
- článek z periodika Magazín 2000 záhad

PA - "Paradigma iguanodona"

27. června 2017 v 17:02 | Ursidae89 |  PaleoArt

PA - "Majungasaurus"

27. června 2017 v 16:58 | Ursidae89 |  PaleoArt

CA - "Nessiteras rhombopteryx"

27. června 2017 v 16:54 | Ursidae89 |  PaleoArt

PA - "WIP Homotherium"

27. června 2017 v 16:53 | Ursidae89 |  PaleoArt

PA - "WIP Giganotosaurus"

27. června 2017 v 16:52 | Ursidae89 |  PaleoArt

PA - "Opeřený Allosaurus"

27. června 2017 v 16:50 | Ursidae89 |  PaleoArt

PA - "Opeřená kamufláž"

27. června 2017 v 16:49 | Ursidae89 |  PaleoArt

PA - Indominus rex

27. června 2017 v 16:47 | Ursidae89 |  PaleoArt


Stegoceratops

27. června 2017 v 0:42 | Ursidae89 |  Jurský park/svět

Stegoceratops na monitoru, Jurský svět (www.forums.spacebattles.com)

Rod Stegoceratops je fiktivním typem dinosaura, který se vyskytuje v kánonu filmového univerza Jurského světa. Jeho druhové jméno širší veřejnosti není známo, pokud bylo vůbec filmaři vytvořeno. Dinosaurus vznikl spojením genetické informace dvou velice populárních dinosauřích rodů, a to sice rohatého triceratopse a stegosaura. Trup, ocas s ostny a pláty na zádech pochází ze strany stegosaura a v hlavové části je znát ovlivnění triceratopsem. Stegoceratops nicméně disponuje pouze rohy nad očima, třetí nad čumákem je zde v absenci. Postavení rohů je podobné jako u skotu longhorn z Texasu. Kranium stegoceratopse se velice podobá ceratopsidovi z rodu Nasutoceratops, který byl objeven poměrně nedávno. Stegoceratops se měl původně objevit hned v prvním díle Jurského světa, nicméně režisér tento krok v průběhu natáčení přehodnotil a jediný hybrid, který se ve filmu přímo objevil, byl Indominus rex. Tento zásah byl obhajován tím, že I. rex měl mít ve filmu unikátní roli. Existenci stegoceratopse ve filmovém univerzu dokazuje počítačový slajd v laboratoři, kde je jedním z velociraptorů zabit antagonista Hoskins. Na počítači se letmo objevuje i jiný hybrid, kterého jsem však nebyl schopen identifikovat (a nemyslím tím indomina). Stegoceratops se objevuje ve hře Jurassic world: the game, kde ho hráč může stvořit po dosažení maximální evoluce triceratopse (common) a stegosaura (super rare).Hybrid zde má několik vývojových fází. Od nevýrazně zeleného jedince až po křiklavě modrou verzi s ostny na vějíři, za které by se nemusel stydět ani ten nejstatnější alfa samec styrakosaura. Stegoceratops se objevil i v merchendisingu ve formě hračky. Osobně se domnívám, že se patrně objeví v druhém díle Jurského světa, je to vysoce pravděpodobná alternativa.

PaleoArt - Spinosaurus

6. června 2017 v 21:12 | Ursidae89 |  PaleoArt

Bigfoot in Kentucky, recenze knihy

5. června 2017 v 19:58 | Ursidae89 |  Kryptozoologie

Obálka knihy (Archiv autora)

Bigfoot in Kentucky: on the track of giants in the bluegrass state (Bigfoot v Kentucky: po stopách obrů v zemi bluegrassu). Tématiku této knihy evidentně není zapotřebí v začátku rozebírat, poněvadž je ke čtenáři komunikována ihned na obálce. Autor B.M. Nunnelly zde rozebírá pozorování neznámých hominidů na území severoamerického státu Kentucky. Sám autor proklamuje, že byl svědkem hned několika místních kryptidů, konkrétně zmiňuje sasquatche, vodní monstrum abnormálně velkého dravého ptáka a tajemné velké kočky (v plurálu, nikoliv singulár) a některé další.. Ke mě se žádný materiál podkládající tato tvrzení, nedostal. Na druhou stranu se ale přiznávám, že jsem ho ano nijak aktivně nevyhledával. Můj názor je nicméně ten, že pokud někdo na obálce publikace má takové tvrzení, tak by mohl v knize záležitost/i alespoň okrajově osvětlit.

Pozorování jsou kategorizována podle místních okresů a vzestupně chronologicky. Jednotlivá pozorování bych si dovolil rozdělovat do tří skupin podle kvality. První zahrnuje ta, kdy byly nalezeny například stopy "větší než medvědí, ale spíše lidského typu", tajemné skřeky z lesů, registrace podivného zápachu či pocity, že svědek byl v lese pozorován čímsi skrytým. Druhá skupina zahrnuje pozorování humanoidních siluet v dálce a třetí velice blízká střetnutí, kdy se svědek v identifikaci tvora nemohl jen tak splést. Výkyvy velikostí pozorováných tvorů se pohybují mezi metrem a půl až bezmála třemi metry.

Jedním z fascinujících míst, které je zde zmíněno, he Land between the Lakes (oblast mezi jezery). Jde o turistickou oblast, která he mnohými lidmi vnímaná jako anomální. Údajně by mohlo jít jedno z "oknem mezi dimenzemi", jimiž se ve svých dílel zabýval John A. Keel. Jiní tvorové na této lokalitě by měla vodní monstra a bizarní psovitá šelma, která se má pohybovat bipedně (tzv. Dogman, tedy psí muž) Další anomální místo v této knize je Slackova farma, kde má na jednom zalesněném kopci docházet k pozorování sasquatche, UFO a opakovanému fenoménu mrzačení dobytka.

Dále mne zaujala série pozorování tzv. littlefoota, tedy jakési drobnější variety standardního sasquatche. Pravděpodobně by mohlo jít o jeho juvenilní jedince. Tito tvorové se mají po nocích pohybovat v překvapivě velkých skupinách a jejich primárním působištěm má být okres Metcalf.

Další fascinující zpráva pochází z okresu Simpson, kde byl spatřen tvor připomínající bylou gorilu. Na tom by ještě nebylo nic moc zvláštního, ale tvor měl mít výrazné beraní rohy a špičáky vyčnívající ven z tlamy. Patrně jsem nebyl sám, kdo si během čtení vybavil tvora jménem wampa že Star Wars. O taun taunech se autor bohužel nezmiňuje. Výše zmíněný humanoid je napříč USA znám jako sheepsquatch.

Autor gorilu odvedl, řekl bych, výtečnou práci. Vyčíst se dá snad jen to, že jde o nerozvětvenou kroniku. Máme zde nemálo pozorování, ale autor se vyhýbá bližší analýze. Kniha je plochým konstatováním a domnívám se, že bohatší obrazový doprovod a mapa s vyznačenými místy pozorování je právě to, co jí chybí..

Liberecký Dinopark

5. června 2017 v 15:35 | Ursidae89 |  Dinoparky

Jeden z místních modelů (archiv autora)

Po Ostravě jde již o druhý Dinopark, který jsem u nás navštívil, tento se nachází ve třech podlažích zdejšího nákupního centra. Po vstupu návštěvník prochází vcelku efektivním tunelem, který simuluje cestu proudem času. Za ním začíná prezentace živočichů z různých prehistorických období naší planety. He zde párek edafosaurů, Triceratops, dále Deinotherium, mamut a Smilodon, který je podle mého názoru proveden obzvláště precizně. Mimo těchto savců jsou zde I reprezentanti z řad raných typů lidí. Po vyjití schodů do patra se dostáváme do jurské éry, kde se setkáváme s diplodokem, rodinkou stegosaurů v tropickém pralese a dvojicí hnízdících alosaurů. Záměr byl patrně ten, že návštěvník přijde k hnízdu, v němž se peleší právě vylíhlé mládě a bude překvapen probouzejícím se rodičem, který se zdá být připraven jít v rámci hnízda do defenzivy. Mě osobně to však přpadalo, že tento jurský teropod si po vydatném spánku zaposiluje formou kliků. Budu park muset opětovně navštívit abych se ujistil, zda-li mu mohutní muskulatura. V tomto úseku se nachází I jedno že dvou kin v celém areálu. Míjíme pár triasových dinosaurů rodu Plateosaurus, za nimiž je kino podstatně interaktivnější a vůbec se zde nachází spousta atrakcí pro ty nejmenší. Mezi nimi i jakýsi laserový labyrint, který ve mě evokoval scény z filmu Jurský svět (2016), kde skupina žoldáků po lese naháněla smečku raptorů a indomina rexe. Jeden z mých nejoblíbenějších exponátů na tomto místě je Iguanodon zaujímající kvadrupední pozici. Dále se po geologické ose přibližujeme současnosti a dostáváme se do období křídy. Zde lze narazit na juvenilní exemplář tyranosaura. Modely v této sekci považuji spíše za nerealistické, neboť nemají takovou jiskru jako ty nepohyblivé, které jsou vyrobeny z pevného materiálu. Maisaura na hnízdě působí velice gumově a to samé platí o parasaurolofovi, který postává o kus dál. Kůže jako guma samozřejmě vypadat může, ale tento efekt je u zubů, zobáků, rohů a drápů, řekl bych, přímo nežádoucí a kontraproduktivní. Zdejší Ankylosaurus vzhledově působí vzhledově spíše jako euoplocefalus a z nějakého důvodu je na informační tabulce u modelu zobrazena silueta sauropelty. Po vystoupání na střechu budovy narážíme na brachiosaura, jiného menšího sauropoda, ceratopsida a výtečně provedeného terizinosaura, který je bohužel nevhodně situován a jen velice těžko se dá pořídit nějaká jeho komplexnější fotka s větší vypovídací hodnotou. Expozice reflektuje poznatky moderní vědy pouze v mizivé míře, takže žádný hyperrealismus a vlhký sen profesionálního paleontologa zde hledat nelze. Terizinosaurus je však vyjímkou onoho současného trendu, kdy jsou v populární kultuře ignorovány současné vědecké poznatky. Dinosauři zde pochopitelně tvoří drtivou většinu modelů, jsou zde však zastoupeny i jiné živočišné skupiny z druhohor. Jde například o rodinku drobných savců, větší exemplář ptakoještěra a najdeme zde i nějakou tu mořskou potvoru. Je zde tedy poskytnut ucelenější pohled na všemožné obyvatele druhohor. Závěrem lze dodat, že toto člověk nemůže vnímat jako nějaké muzeum, ale čisté o zábavní atrakci, která poskytuje do jisté míry deformovaný pohled na realitu. Proč ale to místo nenavštívit?. Navíc se tento výlet dá spojit s místní znamenitou zoo a botanickou zahradou, v jejímž pavilonu se nachází I rekonstrukce pravěkého pralesa!..

Drobná rekapitulace

4. června 2017 v 19:37 | Ursidae89 |  Organizační

Fragment středové části trilobita v pozitivu, Jince - Na vinici, 20.2.2017 (Archiv autora)

Setkáváte se zde s novým blogem autora, který dříve působil na blogu www.paleo-dna.blog.cz pod nickem Isla-Nublar-Crew. Dlouhou dobu jsem váhal, zda-li znovu pracovat na blogu předchozím, nebo založit nový.. Nostalgická tradice mi radila zůstat u předchozího, ale v opozici stála nová myšlenka, a to sice vyhnout se předchozím konvencím a vše pojmout snad trochu jinak, uceleněji, lépe, s nějakým konkrétním plánem. Co se tématiky tohoto blogu týče, tak bych řekl, že bude identická s blogem předchozím. Některé své nejrelevantnější a, bráno optikou sebe samého, nejdůležitější práce budou přeneseny i sem. Co se týče aktivity, tak nejvděčnější témata budou patrně paleontologie, kryptozoologie, populární kultura a vše možné, co mě v průběhu posledních let jakkoliv zaujalo. A když už mluvíme o posledních letech, dovolte mi, abych je v rychlosti a bez průtahů shrnul.

Probíhalo nemálo paleontologických výzkumů, zejména v Jincích a Koněprusech (Houbův lom). Rovněž jsem stihl navštívit téměř všechny naše zoo a patrně budu zasvěcen do praktickê taxydermie.

V průběhu několika posledních let jsem začal být velice aktivní v jedné ze svých vášní, kterou je cestování. Měl jsem možnost navštívit balkánský stát Černou Horu (konkrétně město Bar a okolí) a Albánii (kolem Skadarského jezera), ke kterým se váže nejedno dobrodružství. Dobrodružství, to je právě slovo, jímž se pokouším svůj život naplnit. V Černé Hoře jsem mimo rekreace prováděli jisté práce v terénu, které se vážou k pozorováním místních kryptidů a jednoho konkrétního pozorování UFO). Rád vzpomínám na den, kdy jsem se naprosto nepřipraven vydal přes město do náročnějšího terénu. Nalehko oblečen a bez jakýchkoliv tekutin a stravy s sebou. Zatěžkávací zkouškou jsem prošel. Bez jakýhkoliv hmatatelných výsledků, ale s pocitem, že jsem poznal kus země, kam se jen tak nikdo nevypraví. Ruiny kdysi honosného nádraží, pláně zpustlé vegetace a konkrétně část za nádražím, kde to vypadalo, jako kdyby se tam přehnala frontová linie. Jedinými doprovodnými znaky života byl řev cikád a občasné smečky toulavých psů.

K Albánii se mé vzpomínky vztahují především jednomu město poblíž Skadaru, jehož jméno si už bohužel nevybavuji. Během příjezdu do města jsem byl svědkem situace, kdy jakýsi chatrný pasáček vedl snad padesátihlavé stádo koz na hlavní třídu města, kde panoval velice čilý ruch v podobě mnoha aut a autobusů. Místní tržiště bylo pro mne kulturní šok. Bylo zde úplně vše. Hromady ryb ležící na chodnících, drůbež ve směšně drobných klíckách. A ano, pokud by někdo potřeboval pijavice.. Tak tam je skutečně prodávají.. Obě výpravy byly velice plodné. Především ve směru sběru přírodnin. Lastury, krabi, ale za nejúžasnější vzorky z těchto končin považuji jedince zdejších střevlíků (Maďarsko, Černá Hora). Ti zde dosahují opravdu výrazných velikosti a byl jsem i svědkem jejich predace v praxi. Poblíž zřícenina historického hradu se mi podařilo odchytit suchozemskou želvu, kterou jsem samozřejmě po chvíli vypustil zpět..


Chameleon jemenský, jeden z mých spolubydlících (Archiv autora)

Mezi zlomové okamžiky v předchozích letech patří i dvě návštěvy Egypta. V obou případech Hurgáda. Zde jsem měl opět možnost zkoumat některé fenomény, mezi něž patřil kryptid jménem Salawa (jehož někteří autoři ztotožňují s psem hyenovým - Lycaon pictus - osobně si dovoluji spíše nesouhlasit) a videozáznam UFO nad městem. Mimo toho byl čas samozřejmě na další volnočasové aktivity. Projížďky na čtyřkolkách, velbloudech a písečných bugínách v poušti, návštěva místních památek v Luxoru, kde jsem měl možnost stanout přímo v Údolí Králí (některé hrobky až 5000 let staré), Karnaku, plavit se po Nilu a navštívit chrám bohyně Hatšepsut (Al-Deir al bahari), který mě obzvláště zaujal, neboť zde jsou vynikající zobrazení boha s šakalí hlavou (Anubis). Vyjížďky lodí a parasailing za rychlým člunem byl samozřejmosti. A zde do mého života vstoupila nová vášen - přístrojové potápění. Pokud člověk vidí barevné podmořské útesy, tak je může přirovnat snad jen k nějakému zatopenému lesu z jiného světa. K tomu přičtěte spousty exotických rybem. Mezi nejlepší pozorování patřili patrně perutýni, rejnok, chobotice nebo třímetrová muréna v útesu. Během jedné z plaveb jsem si po skoku z paluby bezstarostně plaval k útesu a zahlédl jakousi siluetu. Zastavil jsem se a zaměřil zrak na místo. Necelé dva metry přede mnou z útesu vyčnívala hlava murény. Pravidelně otevírala tlamu plnou ostrých zubů a dívala se mi přímo do očí. Tak majestátní...


Pod vodou (Archiv autora)

Nyní mám již potápěčský průkaz a nemálo ponorů i na našem území. Především potom lom Borek u Golčova Jeníkova, kde zatím držím osobní rekord v hloubce ponoru, který činí 20.1 metru.


Po dně "Šolcáku" (Archiv autora)

Dále jsem navštívil všemožná mysteriozní místa na našem úzrmí a vůbec se dost věnoval outdoorové tématice. Samozřejmě jsem i nadále rozšiřoval a restrukturalizoval svůj archiv o nové knihy a novinové/časopisové články. Mezi poslední práci v terénu patří opětovná návštěva Šolcova rybníka u Raspenavy (kde podle jednoho pozorování má údajně pobývat jakási naše varianta Tatzelwurma), který jsem díky shodě okolností mohl zkoumat naprosto vypuštěný.

Takže nyní by měly začít přibývat články se všemožnou tématikou. Pokud by někoho zajímaly mé činnosti, tak bych si ho dovolil nasměrovat na svou stránku na FaceBooku.