Drobná rekapitulace

4. června 2017 v 19:37 | Ursidae89 |  Organizační

Fragment středové části trilobita v pozitivu, Jince - Na vinici, 20.2.2017 (Archiv autora)

Setkáváte se zde s novým blogem autora, který dříve působil na blogu www.paleo-dna.blog.cz pod nickem Isla-Nublar-Crew. Dlouhou dobu jsem váhal, zda-li znovu pracovat na blogu předchozím, nebo založit nový.. Nostalgická tradice mi radila zůstat u předchozího, ale v opozici stála nová myšlenka, a to sice vyhnout se předchozím konvencím a vše pojmout snad trochu jinak, uceleněji, lépe, s nějakým konkrétním plánem. Co se tématiky tohoto blogu týče, tak bych řekl, že bude identická s blogem předchozím. Některé své nejrelevantnější a, bráno optikou sebe samého, nejdůležitější práce budou přeneseny i sem. Co se týče aktivity, tak nejvděčnější témata budou patrně paleontologie, kryptozoologie, populární kultura a vše možné, co mě v průběhu posledních let jakkoliv zaujalo. A když už mluvíme o posledních letech, dovolte mi, abych je v rychlosti a bez průtahů shrnul.

Probíhalo nemálo paleontologických výzkumů, zejména v Jincích a Koněprusech (Houbův lom). Rovněž jsem stihl navštívit téměř všechny naše zoo a patrně budu zasvěcen do praktickê taxydermie.

V průběhu několika posledních let jsem začal být velice aktivní v jedné ze svých vášní, kterou je cestování. Měl jsem možnost navštívit balkánský stát Černou Horu (konkrétně město Bar a okolí) a Albánii (kolem Skadarského jezera), ke kterým se váže nejedno dobrodružství. Dobrodružství, to je právě slovo, jímž se pokouším svůj život naplnit. V Černé Hoře jsem mimo rekreace prováděli jisté práce v terénu, které se vážou k pozorováním místních kryptidů a jednoho konkrétního pozorování UFO). Rád vzpomínám na den, kdy jsem se naprosto nepřipraven vydal přes město do náročnějšího terénu. Nalehko oblečen a bez jakýchkoliv tekutin a stravy s sebou. Zatěžkávací zkouškou jsem prošel. Bez jakýhkoliv hmatatelných výsledků, ale s pocitem, že jsem poznal kus země, kam se jen tak nikdo nevypraví. Ruiny kdysi honosného nádraží, pláně zpustlé vegetace a konkrétně část za nádražím, kde to vypadalo, jako kdyby se tam přehnala frontová linie. Jedinými doprovodnými znaky života byl řev cikád a občasné smečky toulavých psů.

K Albánii se mé vzpomínky vztahují především jednomu město poblíž Skadaru, jehož jméno si už bohužel nevybavuji. Během příjezdu do města jsem byl svědkem situace, kdy jakýsi chatrný pasáček vedl snad padesátihlavé stádo koz na hlavní třídu města, kde panoval velice čilý ruch v podobě mnoha aut a autobusů. Místní tržiště bylo pro mne kulturní šok. Bylo zde úplně vše. Hromady ryb ležící na chodnících, drůbež ve směšně drobných klíckách. A ano, pokud by někdo potřeboval pijavice.. Tak tam je skutečně prodávají.. Obě výpravy byly velice plodné. Především ve směru sběru přírodnin. Lastury, krabi, ale za nejúžasnější vzorky z těchto končin považuji jedince zdejších střevlíků (Maďarsko, Černá Hora). Ti zde dosahují opravdu výrazných velikosti a byl jsem i svědkem jejich predace v praxi. Poblíž zřícenina historického hradu se mi podařilo odchytit suchozemskou želvu, kterou jsem samozřejmě po chvíli vypustil zpět..


Chameleon jemenský, jeden z mých spolubydlících (Archiv autora)

Mezi zlomové okamžiky v předchozích letech patří i dvě návštěvy Egypta. V obou případech Hurgáda. Zde jsem měl opět možnost zkoumat některé fenomény, mezi něž patřil kryptid jménem Salawa (jehož někteří autoři ztotožňují s psem hyenovým - Lycaon pictus - osobně si dovoluji spíše nesouhlasit) a videozáznam UFO nad městem. Mimo toho byl čas samozřejmě na další volnočasové aktivity. Projížďky na čtyřkolkách, velbloudech a písečných bugínách v poušti, návštěva místních památek v Luxoru, kde jsem měl možnost stanout přímo v Údolí Králí (některé hrobky až 5000 let staré), Karnaku, plavit se po Nilu a navštívit chrám bohyně Hatšepsut (Al-Deir al bahari), který mě obzvláště zaujal, neboť zde jsou vynikající zobrazení boha s šakalí hlavou (Anubis). Vyjížďky lodí a parasailing za rychlým člunem byl samozřejmosti. A zde do mého života vstoupila nová vášen - přístrojové potápění. Pokud člověk vidí barevné podmořské útesy, tak je může přirovnat snad jen k nějakému zatopenému lesu z jiného světa. K tomu přičtěte spousty exotických rybem. Mezi nejlepší pozorování patřili patrně perutýni, rejnok, chobotice nebo třímetrová muréna v útesu. Během jedné z plaveb jsem si po skoku z paluby bezstarostně plaval k útesu a zahlédl jakousi siluetu. Zastavil jsem se a zaměřil zrak na místo. Necelé dva metry přede mnou z útesu vyčnívala hlava murény. Pravidelně otevírala tlamu plnou ostrých zubů a dívala se mi přímo do očí. Tak majestátní...


Pod vodou (Archiv autora)

Nyní mám již potápěčský průkaz a nemálo ponorů i na našem území. Především potom lom Borek u Golčova Jeníkova, kde zatím držím osobní rekord v hloubce ponoru, který činí 20.1 metru.


Po dně "Šolcáku" (Archiv autora)

Dále jsem navštívil všemožná mysteriozní místa na našem úzrmí a vůbec se dost věnoval outdoorové tématice. Samozřejmě jsem i nadále rozšiřoval a restrukturalizoval svůj archiv o nové knihy a novinové/časopisové články. Mezi poslední práci v terénu patří opětovná návštěva Šolcova rybníka u Raspenavy (kde podle jednoho pozorování má údajně pobývat jakási naše varianta Tatzelwurma), který jsem díky shodě okolností mohl zkoumat naprosto vypuštěný.

Takže nyní by měly začít přibývat články se všemožnou tématikou. Pokud by někoho zajímaly mé činnosti, tak bych si ho dovolil nasměrovat na svou stránku na FaceBooku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alfaraptor Alfaraptor | Web | 4. června 2017 v 20:01 | Reagovat

Je super, že jsi zpátky! Už se těším, co všechno zajímavého se tady dočtu. :)

2 ztracene-svety ztracene-svety | E-mail | Web | 27. června 2017 v 16:19 | Reagovat

[1]: Děkuji za přivítání. Jsem rád, že opět mohu být členem komunity! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama